Březen 2011

Karneval v Benátkách, video (3/4)

11. března 2011 v 19:00 | Vlček Ondřej |  cestománie
aneb mé nejslavnější video na YouTube.

toto video na Slevomat.cz
toto video na Autorská tlupa
1. část reportáže zde
2. část reportáže zde
4. část reportáže zde


Benátčané (2/4)

8. března 2011 v 17:06 | Vlček Ondřej |  portréty
Pár momentek z výletu do Benátek (ostrova Burono), kde se při naší návštěvě odehrával karneval.

1. část reportáže zde
3. část reportáže zde
4. část reportáže zde










Benátky, Burano (1/4)

7. března 2011 v 19:45 | Vlček Ondřej |  cestománie
V neděli 6.3.2011 jsme se vrátili s přáteli z karnevalu v Benátkách. Tuto cestu jsem si vysnil již loni a byl to jeden z takových cílů na který se rádi mezi prací těšíme. Výlet uběhl až moc rychle - však to znáte sami.
V pátek po sedmé hodině večerní jsme vyrazili z Brna na naši pouť. Po drkotavé cestě jsme byli před sedmou hodinou v přístavu Punta Sabbioni. Zde jsme si na pláži nemohl odpustit neodvézt pár mušlí, které si jako suvenýry spolu s kamínky vozím z cest, aby mi připomínaly příjemné zážitky a vyzývaly k dalším cestám.
Z přístavu s pár dalšími zastávkami zavezla loď mezi prvními přímo do centra dění. Už cestou přes první mostky jsme potkávali luxusně provedené masky s drahými šaty a nejvybranějšími šperky, které byly úžasně barevně sladěna a co maska to jiná barva. Už tou dobou davy turistů nabývaly, jenže to nebylo porovnání vůbec nic s pravým polednem, natož s nocí. Ale to předbíhám.
Měl jsem s sebou pouze jeden fotoaparát a pouze jeden pár rukou, proto jsem raději masky natáčel na záznam. Ještě s paní průvodkyní jsme došli na náměstí sv. Marka a zde se už raději odpojili a šli si vlastní cestou. Neopomněli se vyfotit se všudypřítomnými holuby až tak ochočenými, že opravdu lidem zobou z rukou. Před opuštěním náměstí jsme si stoupli do fronty na vyhlídku. Ještě že kamarádi pobrali lidi před a za námi a tak jsme dostali poloviční slevu na 4 Eura za vstup. Výhled byl úchvatný do všech stran a paprsky slunce se stále více a více mezi jemnými obláčky probíjelo na povrch. Z rána byla totiž nehorázná zima a ve věži foukalo. (Nepopisuji zde mnoho památek podle jmen, protože si je nikdy nepamatuji, ale určitě si je časem na internetu dohledám a do paměti uložím. Ono také nejde vstřebávat a stíhat několik činností najednou když je člověk vášnivý fotograf a kameraman.)

Z vyhlídky jsme se chtěli vydat uličkami na zdejší vyhlášený trh. Po cestě jsme se stavili v jednom slevovém obchodě s maskami a suvenýry abychom domů z cesty něco dovezli a peněženky nám to nestrhalo, protože Benátky jsou opravdu drahé. Hned za suvenýry mi do žil vlila pobočka našeho Bati. Míjeli jsme samé honosné obchody s nablýštěnými výlohami. Po cestě v kanálech fotili gondoly a užívali si karnevalové atmosféry. Po cestě nám podráždila čichové buňky v negativním slova smyslu jeden kanál. Jinak v tomto období Benátky ještě voněly. Na to nás upozorňovala paní průvodkyně, že jedeme ve vychytaném období, že v letních měsících Benátky opravdu zapáchají. (Dodávám ještě jeden postřeh paní průvodkyně, že u benátčanů je několikanásobně vyšší procento výskytu rakoviny než v jiných částech Itálie. Hold není žádná procházka růžovým sadem zde žít. Ikdyž tu prý moc obyvatel už nepobývá).
Vrátil bych se k naší cestě prodíráním se turisty a maskami k vysněnému tržišti. Konečně jsme se dolopotili k nejvyššímu a nejstaršímu mostu v Benátkách. Přejít přes něj byl opravdu oříšek. Hned za ním jsem zahlédl stránky a vydal se do víru vysněných trhů. (Až při zpáteční cestě jsme se dozvěděl že to nebyly ty veleznámé trhy že na nich byly k zakoupení čerstvé plody moře a další italské speciality namísto masek, kterými jsme byl omráčen já). Po prohlídce těch nepravých jsme usoudili, že je čas na cestu zpět. To přitom bylo před dvanáctou hodinou. Zbitý jsme ale byli jako by měl být už podvečer. Na mostě jsme si užili ještě dopravní ruch po hlavním kanálu a posléze se vydali na cestu zpět. To nás teprve čekal boj, jelikož návštěvnost asi o polovinu stoupla, než v dopoledni. Cestu jsme krátili prázdnými bočnímu uličkami a nebylo divu, když se nám další dva přátelé ztratili. Telefony s roamingem naštěstí fungují i zde, tak jsme se sešli na pobřeží. Čekal nás ještě nelehký úkol - a to vybrat pro sebe památeční karnevalové masky. Přebírali jsme stánky tak dlouho, až jsme se ocitli před přístavištěm. Čekali jsme totiž, co kdyby náhodou vepředu měli lepší výběr, i když to bylo neustále v podstatě o tom samém. Nacvakalo se pár posledních fotek a šlo se čekat na loď, kterou jsme se chtěli dostat do klidu od toho všeho zmatku a za teplým jídlem na Burano.
Nasedli jsme a dojeli zpět do výchozího přístavu Punta Sabbioni, zde jsme přesedli na loď, která nás do ráje klidu odvezla. Bylo znát, o kolik moc zase zhoustla návštěvnost, protože lidi odjíždějící právě do Benátek mačkala obsluha přístavu jako lidi do čínského metra. Byli tam opravdu nacpaní jako sardinky - i na sklech.

Po příjezdu na Burano jsme to vzali za ostatními někam do centra a co nejdříve se usídlili v příjemné pizzerii. Měli zde ale otevřené dveře a všichni návštěvníci si tam vychutnávali jejich speciality v bundách. My si dali samozřejmě pizzu a pivo a vydali se na okružní procházku městečkem. Bylo nádherné, domečky každý jinak barevný a celé bylo prošpikované zase kanály a lodičkami, radost pro objektiv. (Domy prý natíraly ženy svým můžům proto, aby po cestě z práce nezabloudili a našli svoji rodinu a především vlastní ženu).

Z centra jsme vyšli na nábřeží, kde slunce právě zacházelo, a my využili situace pro pár romantických fotografií. Objevili jsme také několik lodí na souši vytažených, i ty jsme zneužili k pár záběrům.

Nazpět jsme to vzali opět přes centrum - minuli křivou věž kostela, která se také vlivem nestabilního písčitého podloží neustále nahýbá, až jsme došli zpět k přístavu.

Loď nás vzala na cestu po moři poslední. V našem přístavu jsme obešli ještě pár stánků, blýskli poslední fotografie, pobrali poslední mušle a v sedm hodin večer se vydali na cestu domů.

tento článek na Autorská tlupa
2. část reportáže zde
3. část reportáže zde
4. část reportáže zde