Pověsti Bělolhotska a okolí

16. června 2014 v 20:01 | Vlček Ondřej |  cestománie
Tyto pověsti byly sesbírány a přepsány panem Josefem Broučkem z archivů.
Poděkování za jejich laskavé zapůjčení a svolení k publikování patří paní Hufové z Bílé Lhoty.

Bílá Lhota

Ohnivý muž
V Bílé Lhotě v panském dvoře hlídali jedenkráte v noci dva hlídači Rozman a Rašner. Na poli "U Panny Marie" uviděli oheň. Dali se o to do hádky. Rozman tvrdil, že jsou tam cikáni a Rašner myslel, že tam nocují nějací vystěhovalci. Když se tak hádali, zapískl jeden z nich a tu viděli, jak se oheň vznesl do výše a letěl rovnou k nim. Hlídači se svalili na zem a viděli že v ohni letí boty. Vykládali to lidem, ale nikdo jim nevěřil. Když pak přišli na to místo, kde v noci hořel oheň viděli, že "hraničák" (mezník) jest asi půl metru posunut dál v poli. Tu teprve jim lidi uvěřili.


Doubek u Bílé Lhoty
Na cestě z Bílé Lhoty do Měníka přijdeme k doubku, o němž pověst vypravuje, že v těch místech byl zavražděn mladík vracející se ze zábav. Na památku té zlé smrti byl tam postaven dřevěný kříž a potom tam zasadili doubek, jejž ořezávali každého roku, až dostal podobu kříže.
Jiná pověst vypravuje, že na tom místě byla v noci přepadena dívčina Marie. Jakýsu muž ji chtěl oloupiti a zabíti. Dívka nemohla se mu ubráníti, i volala o pomoc Pannu Marii. Muž se lekl a prchl. Dívka na památku svého zachránění koupila obraz Panny Marie a pověsila jej na starý dub, na němž ten obraz visí dosud. Proto se tomu místu říká "U Panny Marie", nebo také "U obrázku".

Měník

Hajíčkova kaplička
Jdeme-li polní cestou z Měníka do Řimic, přijdeme ke kapličce, která se jmenuje "Hajíčkova kaplička". Pověst vypravuje, že na místě kde kaplička stojí, při oslavě tisícího výročí úmrtí sv. Cyrila střílelo se z hmoždýřů, avšak jeden hmoždýř byl špatný, roztrhl se a jedna střepina udeřila jistho Hájíčka do hlavy tak prudce, že padl mrtev na zem. Později rodina Hajíčkova z Měníka postavila na tom místě kapličku, která byla zasvěcena sv. Cyrilu a Methoději.


Mladeč

Obelisk
V Lichtensteinském lese v Jesínkách v katastru obce Mladeč stojí obelisk, kterému lid říká "komín". Pověst vypravuje, že v okolí Litovle zuřil jednou velký hlad a že mnoho lidí pomřelo. Proto kníže Lichtenstein dal stavěti tento komín a za každý kámen dal každému dělníkovi bochník chleba. Tímto způsobem se kníže snažil lidu pomoci.


Prokletá studně na Třesíně
Na Třesíně nedaleko "Čertova mostu" je studně. Jednou jel tudy sedlák s dřívím. Pojednou začali koně couvati ke studni. Sedlák je pobízel a bil, ale nic nepomohlo. Vůz sjel do studně a stáhl koně i sedláka do hlubiny, kde se utopili. Lid nazval tuto studni "prokletou studní", protože se tam stalo ještě několik neštěstí.

Nové Zámky

Růžový důl
V lese Doubravě poblíž Nových Zámků jest "Růžový důl". Na tom místě prý se dva zastřelili, totiž nějaký lesní mládenec a jeho milá, protože jim rodiče bránili, aby se vzali. I umluvili se, že sejdou se na tom místě. On již tam čekal, a když děvče přišlo, mládenec zastřelil ji a potom sebe. Lidé je našli a pochovali je na tom místě a zasadili tam růže. Poněvadž to místo je v prohlubině, říká se mu "Růžový důl".

U lávky
Les Doubrava se rozprostírá po obou stranách silnice směrem zápaním v délce 4,5 km je vlastně přírodní park. Tu u jedné cesty od silnice směrem severním jest v pěkném zátiší u potůčku lávka. Na tom místě odpočívala prý bývalá císařovna Zita, když tu byla na honě. Postavili na její počest tu lavičku.

Řimice

Černý kříž u Řimic
Černý kříž stojí v polích v dolince mezi Řimicemi a Palonínem nedaleko státní silnice. Pověst vypravuje, že za válek švédských tu padlo mnoho vojska a vojáci leželi dlouho nepochováni, až nakonec je uložili do společného hrobu. Po létech šel jednou občan z Řimic v noci do Palonína. Když se přiblížil k poli kde byli vojáci pochováni, vyskočilo najednou ze tmy mnoho bíle oděných postav, jež mluvili nesrozumitelnou řečí. Ten z Řimic dostal strach, i vrátil se a šel domů. Ráno svou příhodu vypravoval majiteli onoho pole, jímž byl pantáta Jarolím. Pantáta (Jakub Vyjídáček r. 1647) vzal několik lidí na pole, kde kopali aby se přesvědčili, jsou-li tam vojáci pochováni. Vykopali mnoho kostí a pantáta dal vykopati jámu, do níž tyto kosti uložili. Pantáta dal tam postaviti renesanční kříž na kamenném podstavci a hrob pak byl od kněze vysvěcen.

Rachave
V místech kde nyní nachází se les "Rachavy", bývala dědinka, která se také jmenovala Rachavy. Ta patřila k panství bělolhotskému, kde tehdy byl majitelem rytíř Ostheim. Ten dal tu vesničku rozbořit a za to těm postiženým dal vystavět domky na okraji v Pateříně. Také se povídá, že v Rachavech bývala kolomaznice, kde se ze smoly dělal kolomaz, a uhlíři, kteří ze dřeva pálili uhlí.
"Litovelský kraj" z 5.7.1940 č.28 (Vekládale 82 leté Ferd. Doležel z Bílé Lhote).

Strašedlo na Skalkách
Na Třeséně na jednom mistě se řiká "Na Skalkách. Tam pré bévale spiš vápenke. Také pré tam pochovávale oběšence. Od tech dob tam strašelo. Dež bela stařenka Kočerova, z Mněníka ještě děvče, tak šla na "Skalke" na trávo. Jak tam přešla, spomněla si na oběšence a obešla jo hruza. Vtem ovidi zajice, tag de za ňém, pořáť chodi a chodi, až teprov g večero se dostala celá ostrašená z lesa ven. Doma velkádala, co se ji přehodilo. Tatiček řikale, že to jo ten zajic zmátl, abe víckrát za ňém nechodila.
- Pře lámáňó kameně na Třeséně přešle dělnice na pochovany vojáke z kerése válke. Našle opasek a žloty knofléke. Kosti vzale a pochovale na krchově v Bilé Lhotě.
"Litovelský kraj" z 26.4.1940 č. 18 (Vekládale penimáma Moťkova z Mněnika - 58 let).

Z Mněnika: MESLEVEC
Jež je to dloho, co béval v jedné meslevni meslevec, keré pré mně kehose otopit v Moravě. Otopenec se časem zjevoval nad vodó. Ledi se proto bále chodit okolo vode. Deš ten meslevec omřel, tak pré ani šteři koni nemuhle otáhnót vus s trohló. Po jeho smrti pré v meslevni také strašivalo. Meslevcová zavolala proto panáčka. Ten třekrát vekropil svěcenó vodó meslevňo. Od té dobe još tam nestrašelo.
"Litovelský kraj" 26.4. 1940 čís.18 (Velkádala 79 letá babička Wildnerová z Mněnika).

Strašedlo na Novéch polich
V meslevni na "Novéch polich" béval šafář, keré bel toze zlé člověk. Jak negde, třeba ve žnich, dloho pršelo a na pole belo koc práce, tak ten milé šafář nadával a sakroval, aš se hore zelenale. Deš omřel, tak od jeho smrti na Novéch polich strašelo. Noční hlidač viděl v noci psa s ohnivéma očema, jag de přez dvur ke sklepum, gde bévalo skovany vino. Hlidač se polekal a otekl. Ale na drohé deň si dodal kuráše a šil pořáť za psem. Pes, až přešil ke sklepo, tag zmizel a nebel k nealzeňó. Od té dobe oš tam nestrašelo.
(Velkádala 79 letá babička Wildnerova z Mněnika).

Černé křižek
K postaveni "černyho křižko" na "Zádolé" došlo pré tak: Tam gde só včel o Řmotu (č. 11), bévale spiš o Poláchu. Ten Polách pré provedl cose zlyho, a tak, abe smel svůj hřich, mosel donyst na zádech kameň na tento křiž až ze Staryho Maletina o Mohelnice. Křiž pak postavil na svym polo.
"Litovelský kraj" z r. 1940 (Velkádale 79 letá babička Wildnerova z Mněnika).
Eugen Stoklass: KYTIČKA POVĚSTÍ. Musejní rada v Litovli 1929.

Další doporučené zdroje
STROUHAL, Martin. Báje a pověsti z Konicka, Litovelska a Bouzovska. 2., upr. vyd. Štíty: Veduta, 2008. 203 s. ISBN 978-80-86438-25-2.
NAVARA, František. Vyprávěnky stařečka Rašnera z Bílé Lhoty. 1. vyd. Pelhřimov: STANOVUM, 1996.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.